Kronika

Kronika akcí od roku 2012 do roku 2015.

 

Kronika starších akcí

Zde najdete několi zápisů z kroniky, týkajících se nejrůznějších akcí, které jsme pořádaly. Náš oddíl pořádá rozličné druhy akcí. Časté jsou jednodenní a vícedenní výlety do přírody, letní tábory, hry rozvíjející dramatické schopnosti pomocí role playingu, ale také veřejně prospěšné akce (bingo v domově důchodců, sbírky, apod.).

 

LARP 2006

Zápisky mocného mága Miltona

Za bariérou bývali tři tábory : Starý tábor jemuž velel Gomez, Nový tábor kterému velel Lee a Sektařský tábor v bažině kde vládl Y´Berion. Já jsem byl mágem ohně ve starém táboře. První den jsem měl spoustu práce s přepisováním kouzelných svitků, ale poté co jsme do tábora přijali nového pomocníka, bylo vše snadnější. Seznámil jsem se také se všemi lidmi v bariéře a náš tábor přijal ještě jednoho nového člena. Druhý den se stala v Bažině velká událost. Y´Berion se pokusil vyvolat velkého Spáče, za účelem zboření bariéry. Byl jsem v Bažině když proběhl obřad, Y´Berion při něm zemřel. Třetí den jsme na našem hradě připravili slavnost. Cor-Kalom řečnil o velkém Spáči a o jeho síle. Přesvědčoval nás, že jen pomocí Spáče se dostaneme z bariéry, ale nikdo mu nevěřil. Nový tábor ovšem přišel s jinou myšlenkou jak zbořit Bariéru, ale potřebovali k tomu mou pomoc. Čtvrtý den Gomez doslova zešílel, obvinil mě ze spiklenectví s Novým táborem a se svým věrným Ravenem nás všechny vypudil z hradu a sám se zde zabarikádoval. Tak jsme se my, zbytek starého tábora vydali hledat útočiště na skálu, sídlo Nového tábora, který znal asi jedinou možnou cestu z Bariéry. Bylo k tomu potřeba dvou mágů ohně, jednoho mága vody a pěti ohniskových kamenů. Vše jsme měli, až na mága ohně, protože Gomez ve svém šílenství všechny mágy na starém hradě zabil. Proto jsme se vydali na cestu za bývalým mágem ohně Xardasem, jež žil nad Starým táborem.Ten naši teorii o proboření bariéry zpochybnil, ale dal nám jiný návrh. Museli jsme zhasnout všechna Spáčova srdce jež se nacházela na území orků. Večera příštího dne jsme se vydali na cestu. A opravdu, poté co jsme po krutém boji s orky zhasla všechna Spáčova srdce, Bariéra se prolomila a my jsme byli svobodní…

Bingo v domově důchodců

Náš oddíl se účastní akce 100 dobrých skutků ke stému výročí založení světového skautingu. Dlouho jsme se rozmýšlely, jakými dobrými skutky by jsme mohly přispět. Jedním z nápadů bylo uspořádat nějaký program pro domov důchodců, jelikož v jednom takovém pracuje Meivisina maminka. Zjistily jsme, že v Anglii a USA se senioři často baví hrou zvanou BINGO. Sehnaly jsme si tedy pravidla, domluvily termín a připravily herní tikety. Dopoledne 7.2. jsme vyrazily za klienty Domova důchodců na Mikuláškově náměstí. Byly jsme velmi mile překvapeny hojnou účastí a také zájmem seniorů o tuto hru. Napínavou atmosféru při losování čísel se nám trochu podařilo odlehčit krátkým hudebním programem. Po něm se dolosovávaly poslední čísla a čekalo se na to, kdo bude vítěz. Nakonec bylo vylosováno číslo díky němuž jsme měli hned tři vítěze. Ti byli po skautsku obdarováni diplomem, drobným dárkem, který vytvořily naše světlušky a něčím dobrým na zub. Následovalo společné foto s vítězi a rozloučení. Z tohoto setkání se seniory jsme si odnesly spoustu skvělých zážitků a moc se těšíme na příští akci. Doufáme, že se jí zúčastní i mladší členky našeho oddílu.

Vysněné Velikonoce

Rozkvetly sněženky a fialky, den se dnem se sešel a opět nás překvapily největší svátky jara. Překvapily asi nebude to pravé slovo, jelikož po zkušenostech z letošních Podzimek jsme zamluvily ubytování dostatečně dopředu a tudíž jsme tentokrát kupodivu nebyly překvapeni nemilým zjištěním že je všude plno a nikam se nejede.

Oddílová rada se sešla jako obvykle nějaký ten pátek předem a rozhodla, že připravíme opravdu „vysněnou výpravu“ – když už je teda to jaro. Ani to moc nebolelo a příběh byl na světě. O snové téma se zasloužila Evanii, no a já jsem si na toto téma tak trochu zvídavě dovolila aplikovat svoji teorii z dětství; tedy moji tak trochu ujetou tezi o tom, že po smrti se s námi stane přesně to, co za života prožíváme v našich snech. Čekala jsem jak to dopadne, jelikož vím, že když si člověk prožije nějaký ten příběh na výpravě, je to jako by se to doopravdy stalo. A vskutku. Tentokrát atmosféru našeho příběhu skvěle doplnilo i okolí Koněšína, jelikož to byla vesnička opravdu jako ze snu. Představte si staré statky a stodoly v údolí kolem potůčku, spletité uličky prosvícené sluncem a všude to voní po jaru. No, taky trochu po místním kravíně, ale nekažme si naši idylickou představu.

Program byl jako obvykle, místy náročný, občas záludný, často veselý a někdy oddychový. Zahrály jsme si bojovku s vařením těstovin, vybíjenou, A-Z kvíz a také velkou úkolovku, ve které jsme si například vyzkoušely jak chutná bramborový škrob vařený ve vodě a smíchaný s kakaem. Vypadá to jako to hnědé, co občas najdete v trávě a chutná to nečekaně jako kakao se škrobem. Těm odvážnějším se dokonce povedlo nanosit toho plný talíř pusou a tedy splnit jeden z úkolů. Abychom poznaly i jiná zákoutí naší krásné vlasti udělali jsme si půldenní výlet do Třebíče. Bohužel jsme ale tvrdě doplatily na to, že netušíce že v zapadlém Koněšíně můžou existovat dvě autobusové zastávky jsme čekaly na té špatné. Autobus nám tedy ujel před nosem a my jsme se musely do Třebíče vydat přes Náměšť nad Oslavou. Byla to trochu okružní jízda přes lesy, pole a pastviny, ale nakonec jsme to zvládly.

Ke konci výpravy nás jako obvykle čekalo staré známé patlání barev na vajíčka. Letos bych řekla, že se to všem ale výjimečně povedlo. Tak z nejrůznějších vosků, slámy, lepidla, barev, laků a samozřejmě vajíček vznikly vskutku kraslice v pravém slova smyslu. Možná to bylo částečně i inspirací nad fotkami kraslic a nad výpary z tavících se voskovek a otevřených laků, kdo ví. Já jen vím, že tahle výprava byla opravdu „vysněná“, že se mi v Koněšíně moc líbilo a že to byla první výprava na které nás přišli vymrskat i obyvatelé vesnice. Takže do příštího roku snad neuschneme a znovu se tam opět podíváme.

Brigáda s Rezekvítkem (aneb léto se blíží, posilujte do plavek!)

Hned ráno v 7:45, což je čas, kdy mám v sobotu ještě obvykle hlubokou půlnoc, jsem utrpěla nehezký šok. Na srazu u klubovny stála Fréa se Salen. Ne že bych holky ráda neviděla, ale kde jsou „u všech hadích nožiček“ všichni ostatní? S pocitem pomalu se svírajícího hrdla jsem se koukla na hodinky. Ukazovali 7:50. Ne, opravdu jsem nepřišla dřív. No co se dalo dělat. Dalo mi to sice trochu práce, ale nakonec jsem si na tváři vykouzlila nějaký ten úsměv (či škleb) zavolala na holky a jelo se na Starou Osadu za Evanii.

Evanina reakce byla podobná té mojí, ale brala to neméně statečně. Po tom, co nám však sdělila, že nás čeká 100 stromků na vysázení, poslední zbytky mojí statečnosti a drsného výrazu ve tváři byly ty tam. A pak už jsem se jen rezignovaně smála. To asi proto, že člověk by se měl vždycky stavět k problémům s humorem. Když mě opustil počáteční šok z čísla 100, začala jsem přemýšlet racionálně a zamířila jsem k prvnímu stánku s tabákem nakoupit větší svačinku. Energie bude třeba, zdálo se. Sluníčko svítilo a autobus přijížděl. V rozzářeném sobotním ránu nervozita opadla. Jó, kdo si žije v pokoji, ten se práce nebojí. Tak s chutí do toho…

Po trošku krkolomné cestě kamsi na Klajdovku (vystoupily jsme na špatné zastávce) si nás vyzvedl nějaký mladý muž z Rezekvítku a zavezl nás na místo činu. Tam jsme dostaly sekerokrumpáče a malou instruktáž o sázení stromků. Sekerokrumpáč je úžasný nástroj. Je to (nečekaně) z jedné strany sekera a z druhé krumpáč. Tudíž velice fascinující věcička která může i v tak křehkých dívkách, kterými bezpochyby jsme, vzbuzovat pocity lopotícího se ukrajinského kopáče, či zádumčivého dřevorubce v propoceném tričku. (nebo hned oba zároveň – což po zasazení 70 dubů do lehce kamenitého podloží není zas až tak nemožné). Také jsme zjistily, že se dá s tímto nástrojem skvěle pózovat na fotky, takže hádejte čím jsme se bavily ve volných chvílích. No jo, i ženy si občas potřebují připadat drsně.

A že jsme teda drsný byly. Zasadily jsme 90 stromků a ještě jsme k nim roznosily jeden a půl hromady nějakých klacíků. To prý aby kolem nich neprorůstala tráva. Také jsme se pěkně opálily, někteří i lehce připálily. Nakonec abychom nešly domů příliš málo unavení, zvládly jsme se ještě dorazit trochou pohybových her, které pro nás připravila Milda. Ještě se sluší dodat, že se akce zúčastnila také Xavi, která to stihla akorát na hry, jelikož tak trochu zaspala. Ostatní asi zaspaly trochu víc, protože nepřišly. Ale nevadí. Práce šlechtí tělo i ducha a hádejte kdo bude v létě vypadat v plavkách nejlíp!

LARP: Gothic 2

Den první – Cestou necestou. Na letošní LARP se nás sešlo poměrně hodně, i když mělo původně jet ještě o 4 lidi víc. Na srazu nás bylo celkem 11: já, Salen, Xavi, Narya, Jasione, Marťa, Verča, Fréa, Lithiké, Tafird a Dan. Už cesta na LARP byla jako z jiného světa. Respektive – trochu se nedařilo, ale nakonec jsme to všechno dobře zahaluzili. Nejprve jsme málem zapomněli vystoupit z vlaku ve Skalici a to tak, že se našimi výkřiky zoufalství typu: „Panika!, Honém!, Vystupujte!“ bavil celý vagón. Napůl omráčeni batohy, které jsme ve spěchu shazovali z úložného prostoru jsme se vydali přes nadchod nad kolejištěm k vlaku do Šebetova. Ten ale bohužel stál na stejném nástupišti, pouze na vedlejší koleji. Toho jsme si ale nevšimli, a tak jsme mu mohli pěkně s nadhledem (a to doslova, jelikož jsme stáli na nadchodu) zamávat. Co dál? Zoufalství vystřídal úsměv, po uzření cedulky „Nádražní bufet“. Dali jsme si trochu točené žluté a hned nám bylo veseleji. Také jsme nechali kolovat Naryin perník a bylo nám ještě veseleji (perník na strouhání).

Nečekali jsme dlouho a na nástupišti zastavil vlak. Podle času to ještě nejspíš nebyl ten náš, ale jelikož jsme nechtěli nic promeškat (po předchozí zkušenosti jsme už byli trochu paranoidní), tak jsme se k němu vydali a nastoupili. Když se vlak rozjel o půl hodiny dřív, došlo nám, že to opravdu nebyl ten náš. Naštěstí jel ale stejným směrem a tak jsme jen v Boskovicích vystoupili a počkali na další. Mezitím se stala Frée „nehoda“ ale to tu nebudu rozpitvávat. Zasvěcení vědí a možná za pár let tuto pravdu odtajní. Ale prozatím musí tato informace zůstat utajena, jelikož by mohla Frée způsobit lehkou psychickou újmu a to by jsme neradi. No, prostě to byl trapas s velkým „T“. V Šebetově nás pak čekal Tomáš s Evanii, kteří nám odvezli batůžky a my jsme došli pěšky obdivujíce po cestě Tafirda, který si svůj batoh táhnul pěkně na zádech, protože se mu nevešel do auta. Tafe, seš borec!

Na Kořenci už na nás čekali: Evanii, Tom, Zelda, Závada a taky špekáčky, stany a spousta dalšího komfortního vybavení do lesa. Po strastiplné cestě jsme se pustili do opékání špekáčků a když se setmělo, tak dorazili ještě Filip s Ondrou. Sestava už byla kompletní a tak jsme si ještě zahráli na tichou poštu a šlo se spát.

Den druhý – Všichni kradou!!! Ráno bylo takové klasické. Všude kolem ohně se válí binec z večera. Ze stanu vylézají příšerky, které jen vzdáleně připomínají lidi co večer do stanů zalézaly. Dobrá duše rozdělá oheň a uvaří čaj. Všichni sedí, koukají do blba a žmoulají z batohu zmačkanou buchtu. Jakmile se dali všichni do kupy – ano, i vyčištění zubů udělá hodně, tak se ještě zopákly pravidla a mohlo se začít. Všichni se nasoukali (někteří doslova, že Filipe :-)) do svých kostýmů a začala první etapa hry.

V této etapě se všichni seznamovali se světem Gothicu, se svými postavami, hledali spojence a čile se obchodovalo. To byly ještě časy, kdy městu Korinis vládl lord Hagen (Ondra) a ve světě panovala relativní rovnováha. Nastali také první převraty, ve kterých byla několikrát ukradena a přemístěna hospoda a Onarova farma se nepohodla s městem. Ale jak říkám, stále bylo vše v zajetých kolejích.

Po první etapě následovala obědová pauza, ve které jsme si uvařili skvělý gulášek ve třech kotlících. Trochu jsme ho sice vylili, ale nakonec se naštěstí každý dosyta najedl. A kdo ne, mohl to hned v následující etapě dohnat v hospodě, poněvadž hospodský zmizel a pilo a jedlo se úplně zdarma!!!

V druhé etapě započal slavný konec lorda Hagena, když se vydal na draky bez Innosova oka. Ono oko bylo mezitím ukradeno mágům ze svatyně samotným Xardasem (Filip), který ho získal velice prohnanou a zákeřnou lstí.

Třetí etapa se nesla v duchu chaosu. Nikdo netušil co dál, všude se kradlo a skoro všichni kradli, zabili lorda Hagena a ten si jako námi vyvolaný duch ze záhrobí ze své nevědomosti a hlouposti zvolil za nového vůdce města Cassiu (Lithiké), vůdkyni banditů. Po smrti lorda Hagena se mágové dohodli, že nabijí Innosovo oko a dají ho Onarovi. Původně ho měl dostat lord Hagen, ale ten už byl bohužel ze hry. Onarovi však bylo oko záhy uloupeno. Už už to vypadalo, že Xardas, který se doposud držel v ústraní, chaosu využije a nastolí svůj řád temnoty, ale naštěstí se tomu tak nestalo a díky ostatním mágům (Pyrokarovi (Evanii), Saturasovi (Tafird) a Miltenovi (Meivis)) se vše začalo pomali vracet do původního stavu. Také celý svět zamořili pátrači a draci v údolí byli vyhubeni. O jejich krev a šupiny byl sveden boj, což vyústilo v uzavření většiny obyvatel Korinisu v těžebním údolí.

Čtvrtá etapa začala velice patovou situací. Většina obyvatel byla posedlá pátrači a zamčená v údolí. Mágové se snažili vytvořit lektvar na jejich uzdravení, ale vzácná dračí krev, kterou na něj potřebovali byla taktéž zamčená v údolí. Nezbývalo tudíž nic jiného, než najít klíč a lidi pustit, ale nikdo nechtěl vypustit nakažené. Nakonec se mágové rozhodli že vypustí jen Regise (Zelda), ten však hned okradl Miltena a sebral mu klíč od údolí. Všichni nakažení byli vypuštění a rozprchli se po světě a mágové je museli težce rozeznávat a nahánět. Jak se však na konci hry zjistilo, epidemii už se bohužel potlačit nepovedlo. Xardas vyvolal své démony a směle si řádil po světě.

Po této etapě jsme si k večeři opekli špekáčky, někteří si uvařili přesycený roztok cukru (kuskus) a čekalo se, než se setmí.

Pátá (noční) etapa se nesla v duchu boji proti temnému drakovi, kterého Xardas vyvolal. Draka jsme zabili a Xardas ztratil svoji sílu. Innosovo oko bylo vráceno do kláštera a rovnováha byla opět nastolena, ale kdo ví, kdy opět Xardas posbírá své síly a vrátí se.

Po skončení všech etap jsme si u ohně povídali a hráli jsme na žgrda. Nejprve s obvyklými věcmi jako je oplatek Siesta a čokoláda Milka. Později se to trochu zvrhlo a hrálo se i se šiškou. Tom nás chtěl opustit už večer, ale bohužel jsme zjistily že byly vyměněny zámky na závorách a ty, že jsou uzamčené. Dalšímu strávení noci v ledovém údolí se bránil statečně a jezdil od závory k závoře seč mu síly stačily, nicméně nakonec musel nocovat tam, kde i my všichni.

Den třetí – Cesta zpátky. Ráno snad nemá ani cenu popisovat. Pak nastalo velké balení a shánění klíčů od závor. Závada, jelikož měl kolo, se podle mého nákresu vydal do vesnice za paní Liznovou. Tu nenašel (to se divím, ten nákres byl téměř dokonalý), ale jiní lidé mu naštěstí rádi poradili. Díky tomu si objel několik vesnic, ale nakonec klíče sehnal. Doufám, že o svém strastiplném poslání jednou napíše nějaký článek, myslím že by to mohlo být přinejmenším hodně zajímavé.

Když se klíče našly a kluci odjeli, tak jsme pobalili i my zbytek věcí a hurá na vlak. Šli jsme o dost dřív, jelikož nás lákala vidina splachovacího záchodu, ledňáčků a točené kofoly. Tyto slasti a ještě mnohé další jsme si dopřáli v hospodě v Šebetově, kde jsme se také dověděli, že nám jede vlak i o dvě hodiny dřív. Tuto příležitost jsme tedy uchopili za pačesy a tak jsme si se doma mohli už o dvě hodiny dřív pěkně naložit do teplé vany.

LARP – vražda v hotelu Noir a krátká výprava R+R

23. -24.11. proběhla v klubovně v Králově poli krátká akce, která byla z části zaměřená na hraní LARPu a z druhé části na vzdělávání rádkyň. Za pomoc při realizaci larpu děkujeme i klukům z AjeTa a Evaniným spolužákům, kteří pomáhali i s přípravou posledního larpu. Sešli jsme se v pátek v 18.00 na Moravském náměstí a odsud jsme se spolu se všemi nezbytnými součástmi (někteří měli i kufr) přesunuli do Králova Pole, kde samotná akce probíhala. Nejprve jsme se zabydleli a seznámili se s ubytováním, které nebylo až tak komfortní jak by se na slušný „hotel“ slušelo. Potom následovalo vysvětlení pravidel a vysvětlování nejasností. Hrálo se od 19.00 do 12.00 hodin dalšího dne.

Hráči se ocitli v prostředí soukromého hotelu Noir, který byl ve vlastnictví bohatých manželů Fordových (Tomáš a Xavi). Nepřízeň počasí způsobila sněhovou kalamitu, proto se hosté ocitli odříznutí od světa v prostředí tohoto hotelu. Kromě majitelů hotelu a jejich syna (Tafird) nechyběli ani jiné postavy jako mladý lord se sklony k hypochondrii (Okeo), mladá lehce hysterický lady (Jasione), stárnoucí manželé DelaCroix na dovolené (Evanii a Filip), vysloužilý detektiv (Ondra), dvě důstojné staré lady, které chytly druhý dech a přijely se do hotelu bavit (Salen a Meivis) a samozřejmě také služebnictvo hotelu (Martin, Narya a Teroristka). Každou postavu chyrakterizovaly pouze povahové rysy a míra psychické lability. První večer se nesl v duchu poklidné zábavy, dokud za záhadných okolností nezemřel pejsek lady DelaCroix, kterou tato událost velmi vzala. Ráno jsme zjistili, že někdo zavraždil lady Braunovou (jednu s postarších sester) a v hotelu samozřejmě vypukl rozruch, neboť všichni chtěli odhalit vraha. Lady Fordová se jala řídit spiritistickou seanci, která však nebyla pro nesoustředěnost přísedících příliš úspěšná a dokonce mladý lord si při ní vzal život. Vzápětí se z kuchyně ozval výkřik a byla nalezena zavražděná služebná. Paranormální jevy v hotelu začaly přerůstat zdravou mez. Vina za vraždy byla přisouzena lady DelaCroix (jako vraždy z afektu ve snaze pomstít svého pejska), ta však viny neunesla a v nestřežené chvíli se oběsila na psím vodítku. Čas se chílil ke konci a následovala zpětná vazba, kdy byli ve většině případů odhaleni praví viníci. (Samozřejmě, že lady DelaCroix byla nevinná, za vraždu mohli detektiv, pan Ford a sestra zavražděné staré dámy. Smrt psa objednal samotný lord DelaCroix).

Po LARPu následoval program pro rádkyně (i pro dva přítomné rádce), proběhla beseda na téma jak zlepšit své vedení ve družinkách. Všichni oplývali nápady, tak doufáme, že si z této plodné disluse každý něco odnesl. Nakonec proběhla snaha o vytvoření nového konceptu stezky pro předškolní světlušky, tak doufejme, že se tento projekt podaří dotáhnout do konce. Celkově byla akce vydařená, jen škoda pojistek, které vypadly hned první večer a pokusy o nahození nebyly úspěšné, ale přežili jsme i o studených toastech.

LARP 2008 – Drachenfells

Letošní Larp se opět konal na tradičním místě, tedy na našem tábořišti na Kořenci. Z Červánku se zúčastnily: Evanii, Nitaka, Meivis, Sage, Xavi, Jasione, Teroristka, Swain, Yucca a Miah, dále se zúčastnili kluci z našeho střediska a to: Okeo, Tafird, Jethro a Terorista. V pátek bylo nejdůležitějším cílem mise dopravit se na určené místo, tedy tábořiště, zde rozložit ležení a připravit herní pole. Nejprve dojela vlaková posádka, později i posádky dvou vozů. Nejprve jsme postavili stany a Jethro vytvořil úžasná herní místa jako herní „krčmu“, svatyni a sídlo inkvizice. Večer jsme společně opekli špekáčky a popovídali si o svých postavách pro následující den. Noc byla pro některé poněkud náročná, ale zdárně jsme přečkali do rána.

Bylo nutné ještě udělat nějaké přípravy před hrou, rozdat peníze, mušličky a další potřebné propriety. Po té započala samotná hra. V letošním Larpu šlo o to, že mezi obyvateli městečka Drachenfells bylo několik obyvatel, kteří patřili mezi tzv. Prastaré a ty se snažila ze všech sil vypátrat místní inkvzice. V čele města stál neoblomný starosta a inkvizitor Zorgen Heberten (Terorista), spolu se svojí sličnou chotí Lisou (Xavi). Mezi další členy inkvizice patřili Lar var Garren (Meivis) a Hugo Tafiro (Tafird), který však jak posléze vyšlo najevo byl tak trochu Prastarý. Věrnou ochrankou inkvizitorů byl Hans Lusk (Yucca). Na herní krčmu dohlížel Fred Jafney (Swain) a společnost mu často dělala kejklířka Rea Lafayet (Teroristka). Umělecký cech dále ovládali sourozenci Samantha a Egon Lay, místní hrobník (Jasione a Okeo), kteří tvořili mimo jiné nejsilnější složky Drachenfellského podsvětí. Mezi významné městské obchodníky patřil i Igmar Grus (Jethro) se svojí mladičkou dcerou Rihen (Miah). Zanedlouho však i na Ingmara jeho dceru padlo významné podezření ohledně jeho náležitosti k Prastarým. Neméně důležitými obyvateli města byly členky cechu felčarů a to vdova po bývalém starostovi Yenn la Fey (Evanii), Teira Fibralline (Nitaka) a Brann Ishtar (Sage), věrné uctívačky bohyně They.

Poklidný byl život městečka, až do té doby, co začaly vycházet najevo jisté skutečnosti, které dávali inkvizici indície, kdo je příslušníkem Prastarých. Podezřelý byl téměř každý, když se začaly objevovat první krvavé kousance, způsobené žízní Prastarých. Velkou událostí byly narozeniny Inkvizitora var Garrena, které se nesly v duchu náročných příprav. Nedlouho po té byl přistižen obchodník u svatyně, jež patřila prevděpodobně temnému bohu Pathosovi. Obchodník však uprchl, proto byla vyslýchána jeho dcera. Jak se však prokázalo, tak k Prastarým nenáležela. Dalším obviněným a posléze uprchlým byl sám inkvizitor Tafiro, byl nařčen z častého odcházení za hradby města a velezrady. Snaze po předložení lektvaru pravdomluvnosti však zabránila La Fey, na kteru tím pádem taktéž padlo nemalé podezření. Obviněný inkvizitor uprchl z města a dlouho o něm nebylo vidu ani slechu. Vztahy mezi inkvizicí a ostatními občany se poněkud vyhrotily. Byly zavedeny vysoké daně a další postihy.

Po jisté době byli dopadeni jak obchodník, tak inkvizitor a oba měli stanout před spravedlivým soudem. Obchodník byl ocejchovám, Tafiro byl odsouzen k trestu nejvyššímu, což však velmi těžce nesla Teira Fibralline, neboť vyšlo najevo, že s inkvizitorem čeká dítě a jen zasvědcení věděli, že i ona patří mezi Prastaré a proto jejich dítě čeká jistý osud. Život, v němž by nepoznalo otce ani matku, neboť prastaří jsou prokleti k tomu, že matka je vždy obětí porodu. Jen víra k bohyni Thee jí dávala jistou naději. Tafiro byl nakonec skutečně popraven, avšak zrovna při výkonu večerní Ethosovy bohoslužby byla přistižena La Fey při pokusu o probuzení Tafira z mrtvých, což se jí nakonec skutečně podařilo. Jelikož však byla přistižena, byla souzena a také odsouzena k trestu smrti. Nakonec se však Teira Fibralline pokusila rozšířit víru v bohyni alespoň mezi část obyvatel a nakonec byla pomocí modliteb povolána na svět. Kletba byla z Teiry sňata a došlo dokonce k jistému usmíření inkvizice a Prastarých. Nakonec tedy vše dopadlo alespoň v rámci možností dobře. V neděli už nás čekalo jen velké uklízení a balení stanů a také hrabání louky. Kolem poledne jsme se rozloučili a každý buť vozem, či vlakem odcestoval domů.

Tábor Dha Gadhir 2008, Kořenec

Jak už velí naše dávná tradice, i letos se náš oddíl vydal tábořit na Kořenec. No a tradice také říká že na Kořenci je vždycky zima a pořád prší, což se také (bohužel) vyplnilo. Oproti jiným rokům byl ale přesto tento tábor výjimečný hned několika věcmi. První byla družinka pěti a šestiletých světlušek, které jsme si s sebou vzaly. Musím podotknout, že já a Sage jsme si s nimi v družince Havráňat užily spoustu legrace. Třeba když se na začátku tábora rozhodly že si budou všechny špinavé věci (které mimochodem stihly špinit obdivuhodnou rychlostí) prát v potoce. A vedení nechť suší jak umí! Růžových plátěných tenisek velikosti asi tak 0,5 a jak jinak než růžových tepláčků a velikosti ne o moc větší jsme sice nasušily denně asi 50 kusů, ale dokázaly jsme to! Všechny Havráňata přežila, a my též.

Dalším příjemným zpestřením tábora byly lanové překážky, které pro nás přijel postavit Ďoubalík. Toho přivedla Sage, která teď brigádničí v lanovém centru Proud, kde dělá paní (teda vlastně ještě slečnu) instruktorku.

Nesmím také zapomenout zmínit táborovou hru, která se letos nesla v keltském duchu. Ten připomínal nejen název tábora Dha Gadhír (v gaelštině znamenající dva psi), všudypřítomné keltské propletence a posvátný strom na náměstíčku, ale také nejrůznější soutěže a aktivity. Světlušky se naučily tkát na jednoduchém stávku a skautky se naučily dělat karetky. Přijeli také šermíři ze skupiny Jaga, kteří v noci v podobě nemrtvých bojovníků zaútočily na naše keltské oppidum. Za vydatného deště jsme ale zvládly tábor opevnit a nemrtvé bojovníky porazit. Ráno nám pak šermíři předvedli ukázkový turnaj, ve kterém všechny světlušky fandily a nadržovaly Matějovi protože je prý nejhezčí.

Kromě těchto netradičních věcí nechyběl ani tradiční návštěvní den, na který holky pod skvělým režisérským vedením rádkyň nacvičily skvělou scénku. Dále proběhl také dvoudeňák, na kterém skautky prokázaly všechny svoje cestovatelské a turistické schopnosti, sportovní den, zdravotnické odpoledne, zvířecí terčák po potoce na kterém všechny poštípaly vosy a další a další. V půlce tábora se jako obvykle konal slibový a přezdívkový oheň při kterém se z Nikči stala Rhien, z Elišky se stala Ywen a Kačka dostala nové skautské jméno Lješi. Leši, Alenka a Lucka také složily světluškovský slib a (znovu) Leši se stala takovou skoro osobností tábora, když v celotáborovém bodování porazila i staré otřelé skautky. Alenka pak vyhrála bodování Havráňat. Bodování družin vyhrála družina Branwen. Ještě jednou gratulujeme a jen tak dál!